6 – 8/10/2014 BUKUREŠŤ (Club Control)

Cesta z Bratislavy přes Maďarsko. Na rumunských hranicích je potřeba sehnat silniční známku. Posílají nás od stánku, ke stánku, na potřetí ji konečně koupíme. A k autu hned přichází paní (už tam číhala s celou rodinou) se stěrkou a jde nám umývat okno. Máváme, že nechceme, ale už to mydlí a stírá. Jsme svině, odjíždíme, nic nemáme, sorry. Jenže Honza potřebuje na záchod, takže musíme ještě stavět za dalších pár metrů na benzínce. Přichází další paní, tentokrát stará babička zese se stěrkou. Výrazně mávám Nééé,nechceme! Ale už to mydlí a stírá. Nedá se nechechtat té situaci, kolikrát bude to okno ještě umytý. Ale pak smutný oči,mává mi před očima prázdnou lahvičkou od jaru, co vyplácala na naše okno a my nedáme ani blbou Lei, kterou fakt nemáme… Néé na tohle já nemám žaludek. Proč mám blbej pocit? Proč bych sakra měla mít. Co takhle jí za to umýt boty? To by koukala. A pak! Je to tady! Pejsi toulaví. Dva pejsci jedí z odpadkovýho koše, dva parťáci našli poklad! Uf. Bude to mučeníčko. Padne tma. Cesta je dost drsná, řidiči jsou tu fakt nevyzpytatelný. René řikal, že tu bývají dost kuriozní nehody. Hm.Nedivim se.Honza musí jet strašně opatrně. Já se neodvažuju. Ve 2:30 ráno přijíždíme do Bukurešti.Vítá nás René Kubášek. V kuchyni uvítací večírek. Má pro nás višňovku od pana Jágra z Eibenthalu. Aaaa, juchů, nostalgie. Pouští nám Mariu Tanase, rumunskou femme fatale. Potom přecházíme na ruskou scénu. Viktor Coj. Oslí můstek y ameriky na kamčatku. Coj vypadá jako indián. Tančíme do 6h ráno.Končíme Twin Peaksem Into the night. Odpoledne má René schůzku s ministrem zahraničí. Naposled, když jsme tu byli, tak přijel zrovna Schwarzenberg. My si ráno pochvalujem, že protančit se do 6 je ten nejlepší recept na jetlag a přechod ze západu na východ! Nicméně ten den pak spíme a různě zevlujem na ubytku až do 4 odpoledne. Jsme schopni akorát vyjít kolem 18h na večeři do centra a pak do zvláštní starobylé pasáže plné kaváren na kafe, tam jsme až do 22h. Připomínáme si rumunské esperanto s uj ul a uluj na konci. A pak jdem zase spát. Ten recept na jetlag je spát furt. Spátul furtuluj. Druhý den od rána prší, nechutně mrholí, člověk je po 5minutách venku úplně mokrej. V centru nám připomínají, že i minule jsme přivezli dost nechutný počasí. Minule takhle mrholilo, ale do rána to ještě zamrzlo. Ledová krusta na všem. Nemrzne, ale i tak je z plánu jet na kolech na výlet prd. Rumunsky prduluj prdul. Oběd v legendární Cura’cu bere. Neogotický palác, mohla by tu bydlet rodina Vampírul Drakuluj. Hraje tu živý houslový kvintet. Hraje i Lambadu. Káva v pasáži. Odpoledne se v nekonečném mrholu přesuneme do klubu Control. Začíná zvukovka. trvá téměř dvě hodiny. Problém s odposlechy vypadá neřešitelně, protože zvukařům se nezdá, že je problém v monitorech, ale v našem mixáku… Musíme vymýšlet samy, co by to tak mohlo být. Z předků je slyšet smyčka frekvenčně opačně než z odposlechů. Strašný. Napadá nás fázování. Ano. Bylo to fázování. Po dvou hodinách soundczechu jsme totul unavený. Ale i tak všechno vazbí a houká. Ale už se musí nastavit druhá kapela. Třeba zafunguje pravidlo blbý zvukovky a dobrýho nakopnutýho koncertu. Není to úplně přesně tak, ale 150diváků přinese energii a zachrání atmosféru. Zvuk je dost nepohodlnej, ale prdět na to. Zahrajeme si a užíváme si. Vpředu tanečnice rozšíří nákazu tance po celém sále, prý je bukurešťský publikum spíš tuhý, ale tohle se nakazilo rychle.Po koncertě přijde za mnou holka a ptá se, jestli by si nemohla nechat opičku Julii na památku. Neeee!!! Děti ani alterega neprodáváme. Pardon. Ale aspoň se přišla zeptat. V Bratislavě jsem musela jednou málem vyhlásit pátrání. A pak vidím Julii čouhat z kabelky. To nezkoušejte nikdo nikdy více, varujeme vás!!!!! (8E)X = digi lebka a zkřížený hnáty Ve středu už neprší, s Petrou Dobruškou z ambasády jedeme na kolech na oběd. Jet centrem Bukurešti na kole je jako úkol z počítačový hry. Krosíme čtyřproudový kruháč, jednosměrky, chodníky. Radost z jízdy bez nehody! Káva v kavárně Origo. Mají tu superprogreshipsta kavárnu a díry v chodníku na zlomení nohy a hrozně moc opuštěných budov a uzloviště drátů a kabelů v nebi, ale to už pomalu mizí, ale furt je to dost. Jedeme ulicí, která se jednou ročně zavře a probíhá v ní festival, zdi jsou pomalované, sloupy opletené. Fotíme se v takovém vícepatrovém parkovišti, velkolepě posprejované celé zdi, v prostřední patře sedí paní na křesílku, před sebou televizi, hlídačka. Nesmí nás pustit dál. Nesmí se tu fotit na mostech. Celé město je poseté nasprejovaným nápisem na zdi Priveste cerul = Pozorujte nebe. U kostelů jsou plechové skříňky, ve kterých svítí zapálené svíčky. Napravo nápis Vii, nalevo Morti nebo Adormiti. Živí / Mrtví – Usnutí. Zapalujeme napravo i nalevo. Petra nám vypráví o rumunském přístupu k náboženství. Doslova tu vládne ortodoxní církev, pravoslavný kostel je i hned vedle ambasády, z balkónu na něj koukáme. V podvečer z něj zní mužské zpěvy. Město, ve kterém je všechno. Kontrastul. Esperantuluj. Mulcumim.Bonaziva. Arivedere.