1.den / úterý 24/11/09

6:21 lovosice / CZ/ hrají Caribou
jen 3 hodiny jsme spali, protože v německu předpovídali vichřice, tak jsem si řekli, že nevyjedeme večer, ale až ráno a zkusíme stihnout až trajekt ve 12h. vstávám o hodinu dřív než h. a vařím čaje do termosky a kafe. ve 3.45 jsme vyjeli z pardubic, ale hned za pardubicema jsem si uvědomila, že jsem nezaplatila telefon, který hrozí zablokováním, ale hlavně pojištění do ciziny!!!kurvadrát!...do hyperdrahého norska...no to je problém....mezi úkoly na seznamu asi 25věcí jsem to prostě nakonec nechtěně zazdila, takže se vracíme domů k netu, pojistit, zaplatit, vytisknout kartičku, zaplatit telefon a výjezd na druhý pokus. honza řídí, venku prší, vítr s námi občas pohazuje... r.e.m automatic for the people, zpívá trochu jako nedvěd, františek... komiričar vékehe!
usínám... probouzí mě Caribou - album Andorra, nejlepší píseň Niobe...v Lovosicích, kde se na obzoru už velice mírně rozednívá, lovosická chemička, komíny kouří, kouř osvícenej lampama, přízračný výjev podobný našemu sladkému smrdutému pardubickýmu Paramu za naším domem... probouzím se na dobro, a to byl ten moment, kdy jsem se začala těšit...každá cesta má zlomový bod (většinou po spánku), kdy se mi začně chtít být na cestě a mám z toho nevýslovnou radost a pocit úniku od všeho...na výletě... tady to byl osvětlený kouř nad lovosickou chemičkou, co se mi tak zalíbil a rozhodl o tom, že se mi chce... a rozednívání v dálce za ním... kafe. za chvíli bude střídání. Niobe nás uchvacuje! takže už mě cesta těší, jako když se probudím ve vlaku a zničeho nic se mi nechce být doma, ale vydat se tam, kam mířím... nejhezčí okamžiky cestování, ještě se to párkrát přetočí, ale tohle je nejlepší... do norksa (nikdy, ještě nikdy v životě se mi nepodařilo správně bez peklepu napsat norkso-hehe zase, takže už to nebudu opravovat...norkso norksonork, fakt nejde to...), vlastně dálka! nejezdívá se do norska moc často a obvykle... jak mi to mohlo být tak všední? jdu pozorovat bílou čáru.... před námi auto se značkou LOS45ER, to jo...minule belgický BLB...to mám vyfocený...

11:15 placatý německo kolem Berlina / Marsdorf
přehráváme The Books, Steve Reich remixed, soundtrack k Soliaris, Niobé od Caribou vítězí, Suzanne Vega, Miwon... hodil by se Kladivo a Celý život na tigrovi, ale to tu teď nemáme
střídačka... a spěcháme abychom stihli trajekt... ale vypadá to, že to bude o fous, že to nestihnem... nejhůř jak to nestihnout ...o 5 minut... kdyžtak se pujdem procházet po ptačí rezervaci na Rujáně ... posloucháme soundtrack k Twin Peaks a dáváme si hádat repliky ze seriálu: zůstali mi v ruce, dveře, sakra! (Nadine) Pinkle pinkle pinkle (Bobby) andy teď ne! (Cooper) bože, jestli je to všechno kvuli duši... (major brix)
honza pospával, a já mezitím projížděla duhou a pod velrybíma, dračíma a někdy jen ovčíma mrakama, tu a tam zaprší... ze stěrače se pomalu odchlipuje guma a kvíká

15:07 na moři / scandlines míříme do Trelleborg
stihly jsme trajekt ve 12.45, dorazili jsme ve 12.35!!!...uááá juchúúú! kdybychom to nestihli, tak by to bylo přesně o to zapomenutý pojištění, kvuli kterýmu jsme se vraceli...(nechápu, že mi to honza nevyčte, to je hodnej:)) jela jsem chvílemi i 170..to už neudělám (ale bylo to bezpečný, dálniceprázdná)...ale hlavně že stihli! huhííí! skvělý. čekalo by nás jinak 5hodin čekání na další... za námi už se nikdo nenalodil...ale většina cestujících tu jsou švédové, ty pozdě nechodí :)...být to v čechách, tak se vyplutí na čas nebojíme...

14.37
plujeme už přes dvě hodiny, ještě dvě nás čekají, honza spí, já už to nedávám. hrozně se to houpe, teď jsem byla na palubě fotit, ale jen tak tak že bych odlítla, fakt že jo... je to paráda, lodě jsou v dálce vidět další třeba do liepaji nebo helsinek, jinak širý -ikdyž uzavřený- severní (?) moře. slunce nízko nad ním
četla jem chvíli Cestu na jih :), ale motá se mi hlava...nebylo mi minule špatně, ale dnes je hrozný vítr a fakt to s trajektem mírně hází... běží tu švédská telka, asi hodinu a půl tam běžel dokument o rození dětí... různé matky tam vzdychaly hekaly a rodily a pak brečely a smály se štěstím... pak další dokument... nerozumím tomu ani zblo, nebo spíš ani z blå
seděl tam pár a zpovídají ho...vypadá to stejně jako rozhovor s párem na začátku Scén z manželského života, ale současné.. pak tady vedle nás sedí polský pár, paní si čte a pán ji prosí o nějaké drobné, za minutu jde kolem něj honza u hracích automatů a vidí, jak si nabírá hrstě vyhraných padajících drobných švédských desetikorun...a pak to jde ukázat ženě a ta je tak šťastná! sranda a dojemný
je tu docela poloprázdno, to je dobře...naposled tu bylo plno a nedalo se tu spát... teď honza spí a trajekt se zhluboka a táhle houpá a mně se dělá blbě, takže konec psaní fuj...bliiiinky bil jde sem
splachování na záchodě na lodi je řešený takovou jako malou přečerpávací komorou, vcucávací systém

16:57 Trelleborg, připlouváme
čekáme na vyloďění, otvírají se obří vrata, evidentně těžká jako sviň, jak to můžou ty dvě hydraulický ramena udržet...honza řiká elektromagnet...doufejme, ty kdyby spadly ty vole... je na nich půlka obřího kolečka namalovaná... třeba 6x6metrů, hádáme který z písmem Scandlines to je...já hádám d, honza l (haha, ne kecám, prej to není písmeno) a byl to vršek e, rozjíždíme se, začne hrát twin peaks, takže hudbou podpořené honosné vyplutí do temnýho lampama osvětlenýho přístavu Trelleborg, zakotvený trajekty Huckleberry Finn, Deckl Den.. nebo tak nějak...ty vogo to jsou kolosy!!! ale ani se nebojím, jako normálně a i na palubě jsem byla sama! nechápu a dívala jsem se i do širýho moře, i na obří komín, i na jinou velkou loď...nic mi to nedělalo...myslím, že víc se budu bát, až si budu prohlížet fotky, co jsem tam nafotila, to se najednou v klidu domova fobie vrátí...teď jsem v cestovním a obrněném módu.
jedeme, pamatuju si hundepensionat... už potřetí kolem něj... a krásný názvy měst a vesnic ...holm, ...hus, Å, ÄÖ, malmö, ...první nápis, který mi utkvěl a není proč... barak med kärlek... použiju v písničce
vybavuju si seriály a filmy, co běželi na trajektu v televizi, většina anglicky se švédskýma titulkama, nějaký seriál o zřejmě zemřelým synovi, který se sestře ale zjevuje, jako živý sedí tam s nimi, ale vidí ho jen sestra... zřejmě... všem přítomným, kromě toho mrtvého tečou slzy...jen on je veselý... možná z nich má srandu...koluje tam jeho fotografie... mig son brar nig...ani zblå

19:01 7°C / hrajou Kazety... ty si můj Belmondo!
nad Ångelsholmem přistává letadlo... bliká ve tmě... švédsko...je takový nejsympatičtější vždycky, ikdyž jím jen projíždíme, tak ho máme nejraději,
na benzínkách nebo benzínkových kavárnách mají extra silný a dobrý kafe... stroze zařízené místnosti se stoly, ikeové koberečky a závěsy a nádobí, samoobslužný bar, ikdyž jsou stoly obsazené dost lidmi, tak je tam ticho, žádné hlasité hovory tady neuslyšíme, jeden stůl obsazený jakoby kolegy z firmy, debatují, seriozně diskutují, ale je to pro ně zábava... u jednoho stolu sedí takový švédský Balabán... Balabán by mohl být švéd, s tím sakem a džínama a šedivými vlasy...
jedeme dál, posloucháme Kladiva, celý život na rozhl'adně a teď Kazety. sedím s polštářkem, aby mě nebolelo za krkem, agama límcová... psychicky se připravuju na výměnu řidičů, pospávám. agama límcová. vzpomínám si na encyklopedii zvířat, co mě vždycky udivovala prapodivný název od agamy po žraloka. je mi špatně z kafe, psaní za jízdy a auta a nespánku...blinky bil

19.32 Jönköping /hraje Bjork Volta
asi napíšu jeden text do dva jen z názvů švédských měst a vesnic..jönköping, vöxla, ångelsholm, ... souzvuky troubících parníků...v tracku z volty... jestli my jsme se neměli taky narodit někde na severu...zdá se mi to tak blízký...země švédská domov muůůůj...a co ten balabán, byl tu? ten byl tomu pánovi tak podobný... bålabän
agama límcová na krk a chrrrr

20:58
probouzím se v göteborgu, projíždíme kolem obří a pravé nejpravější švédské ikei original trademark....za chechtotu skřítka a hlubokohlasu johnyho cashe v tracku od people like us...
napadá mě, že text písničky DVA jsem už dávno chtěla udělat z názvů výrobků ikea... a ještě to udělám.. krajina nábytku...(ale mě je na blitku) krajina mého sumce...kravina mého srdce... dlouhá cesta, už mi hrabe marie...chtěla bych se podívat do pravé vopravďácké ikei... vedle na benzince staví auto plné mladých švédek a duní jim techno ...škoda anglický zpěv... Tvätta Din bil här! Bli miljonär! Med rätt hastighet kan du... odjakživa mám ráda název Malmö... myslim, že jestli to mám v paměti dobře zasuté, tak děti z Bullerbynu občas do Malmo jezdili, možná Kerstin? A měli termosku na pití, kterou si brali sebou na picknick. taky mám termosku (z ikei) a mám v ní bylinkový čaj. Dobrá nálada, a taky máme plnou krabičku řízků, a ovoce a zeleniny a bagetek...a ještě jsem skoro nic nesnědli... mi je šoufl a na blitku a už jsem nervní... bluuááuuuiíííí...je čím dál těžší vybrat hudbu, co bude vyhovovat
Když mám sundané brejle a zkouším spát, tak se mi rozpíjí světla aut do takových chlupatých koleček, čím vzdálenějších, tím větších a rozpitějších, a jak se přibližujou, tak se rozdělujou do dvou nebo více menších koleček a hvězdiček, vloček, podle toho kolik jich na jednom autě svítí a rozpíjí se i do více barev, z jedné velké žluté chlupaté koule jsou dvě oranžová, červená, bílá, studeně modrá... a těžko to někomu popsat přesně, těma očima nikdo neuvidí...a město, nákupní zóny a to co vidím podél dálnic jsou pak úplné hvězdokupy chlupatých koleček...krátkozrakost není jen nepříjemná... tohle je nejlepší šetřič obrazovky na světě! stejně to neumim popsat přesně... už chápu, že když člověk čte dobrou knížku nebo vidí dobrý film, tak ho naplňuje nejvíc, když se mu tam podaří vidět stejně, jako autor...nebo se spíš autorovi podaří popsat, přiblížit, co sám neumím předat... prostě to přiblíží mýmu vidění a to má smysl... sdílení... vidět tu myslím znamená i slyšet, cítit, zažít...
ty blbečku co to meleš? chudák je unavená z cesty...řekněte si

cinematic orchestra
takový až moc jazzový album, ale tematicky připomíná norský jagajazzist, a jazzový se pak mění do snových...cinematic...vine se filmový pás noční dálnice z goteborgu do osla... blíží se střídání řidičů
směju se, vzpomněla jsem si na vtip, co jsme vymýšleli s honzou, teda honza ho vymyslel: že bodie s doylem jedou na pátračku do švédska... se švédským agentem tu honí zloducha, jedou po dálnici 110... bodie vidí, jak se zloduši vzdalujou a řiká, šlápněte na to přece dyť nám ujedou, a švédskej agent řiká: to ne, tady je maximální rychlost 110, a když překročí tuto omezenou rychlost, hrozí jim dost vysoká pokuta... všichni tu jedou 110, žádný závody je to pohodlný a bezpčný a plynulý...ikdyž tu toho zrovna dnes fakt moc nejede... už je tma a mně se rozpíjí světýlka do chlupatejch trochu i s brejlema...takže ukázněná řidička

záchod na odpočívadle je švédsky decentně čistý, ale při odchodu si všimnu, že jsou celá futra popsaná tenkýma fixama klasicky záchodovýma nápisama a vzkazama, ale malým písmem a striktně jen na futrech, decentně a přesně. tak roztomile rebelské v mezích slušnosti...telefonní čísla a opakovalo se slovo killevill...
řízení za zvuku cinematic a portishead! parada. noční řízení je pro mě dost dorbdružné, mimo to, že jsou pro mě světla i s brejlema takový slabě chlupatý, tak mám vidiny, podél silnice se lekám chodců, kteří tam nejsou...většinou to jsou značky, stíny svodidel nebo keře. pak se mi občas stává bílá čára plastickou a jakoby vystupuje ze silnice, a já chci přibrzdit, jako kdyby tam byl hrbol. a často mě hodně vyleká lesk na silnici...neumím si v danou chvíli uvědomit, co by to mohlo být, takže tam vidím vždycky cihlu. portishead a amon tobin podporujou strašidelnost osamělý dálnice vedoucí švédským lesem.honza spí. a aut tu projíždí teď v noci hodně málo. lost highway.kdyby mi chcíplo auto a musela jsem tu zastavit, tak se podělám strachy.ale asi bych probudila nejdřív honzu, jenže ten by se taky podělal strachy.oba podělaný strachy bychom tu stáli v zimě, ve tmě... ale auto naštěstí jede. ale trochu se klepe. možná strachy.

23:13 / - 1° / 1299km / norsko hranice / amon tobin supermodified
řídí zase honza, už jsem unavená...do hodiny bychom snad mohli být v oslo. tam máme veget celý zítřek.
0:20 1°C / naposledy hodíme Niobe...protože už se vybíjí iriver...jedem zrovna tunelem, nádhera... občas se nám do FM vysílače, přes kterej si pouštíme mp3 přimíchá švédský nebo teď norský rádio... takže naposledy v našem vysílání Caribou z alba Andorra skladba Niobé...dobrou noc do éteru
už mi je zase....ubléé blběééé
asi se ještě naposled začtu do Cesty na jih
nakonec jsem při příjezdu do osla natočila na mobil video k niobe...krása...ale prošvihla jsem už tunely, při kterých to vypadalo nejlíp

1:08
příjezd do Osla k Markétě a Matějovi, matěj už se chystal do práce, takže jsme si v takovém řidičském deliriu ještě popovídali pár vtipů - o žabáčkovi a švédským agentovi a šli spát

středa 25/11/09 2.den

11:15
probudila jsem se, ale ještě se tu nevstává, za závěsem je mlha, deštík a temno, vypadá to jako by bylo třeba 7ráno, všichni spí, nebo apoň leží...kdoví kdy se vrátil matěj ze své doručovatelské ranní šichty... u snídaně se bavíme knihou Stor y kjeften pa fem sprak- knížka plná frází - stížnosti a ironické hlášky v 5 jazycích norsky, anglicky, francouzsky, německy a španělsky... když jsme se nasnídali asi třeba kolem 12 nebo 13h, tak vyjížděl na druhou šichtu, ze které se vrátil až teď v 17:35

17:35
s markétou jsme vyrazili asi v 13h na procházku (autem tam) k moři k fjordu na místo zvaný Huk a nebo taky Bygdøn. Když jsem vyrazili, tak zničeho nic se rozehnala mlha a přestalo pršet a začalo se vybírat skoro jasné nebe. Rychle, než bude tma. Jeli jsme kolem královský obory...krásný místo. Dalo by se tu bydlet. Bíly, žlutý a červený dřevěný domky z latí, pak úplný les stěžňů plachetnic, oslo opera, krásný pro mě typicky skndinávský světlo...škoda že mám ve fotáku jen černobílý film... u moře racci plachtí, vypadá to že si tak jen hrajou, kluci poj'dte dem se klouzat na vzduchoproudy! břidlicový břeh, a moře vynáší na břeh zváštní hnědý kuličky, jakoby pemza...jsou to přesně ty kuličky hnědý , s dírkama a lehký, uvnitř černošedý a navrh hnědý, co se u nás dávalo dřív do květináčů s umělejma kytkama...
fotím, racka chytám v objekivu, rybáře, bagřík, moře moře moře moře, dvě šedovlasé paní - podle mého typické norky ve sportovní bundě nebo pláštěnce a holinách s velkými psy... norové jsou národ, kteří z pláštěnky a holinek udělali modu...říká markétka... slunce zapadá, je 15.38, když padne tma, tak jdeme zpátky k autu a jedem domů..teď markéta peče palačinky, dávám rozumy, proč se připalují nebo trhají, něco otom vím a tak radím :), matěj jí pomáhá, nadhazuje, otáčí ve vzduchu, já píšu, honza leží s bolavou krční pateří a tu a tam se směje knize stížností.... koupal se v té polévce kuchař? to je nejlepší voda, kterou jsem kdy v polévce ochutnal! ta poezie, to jste všechno psal sám (k paní co vybírá na záchodě)...atd
musím teď pracovat i tady, sakra...jdu na to
honza občas cituje něterou ze stížností ale postupně mě přichází, že to asi ebude dobrý nápad to zítra citovat na koncertě v trondheimu... jsou vostrý a ne úplně vkusný, che
cestování je hezký, zvlášť když sedím v té zemi u někoho doma a připravuje se jídlo
m a m bydlí v typiscky m noskym radovym domku, oblozeny cerveny domecek s verandou, malý hezký severský byteček a kuchynskou linkou, která není z ikei, ale je to jasný základ, podle kteréh je začali vyrábět...pamatuju si na jeden hezký film o tom, jak ve švédsku (myslím) objížděli vesnice agenti z ikea a zakreslovali dráhy kudy chodí hospodyne v kuchyni...byl tam pán, který jen šel od dveří ke stolu a zpátky, a ten zakreslovač tam sedel na takove věžičce a neměl co kreslit...musím zjistit, jak se to jemnovalo!!! krásný film!
tenkrát, když jsem ho videla, mi přpišlo všechno sverni naprosto nedostizne exoticke a krásné...chtela jem, aby takhle vypadal muj byt..a to jsem jeste nevedela o ikee!
jdu pracovat, dostihli mě, musím neplánovaně vyplnit nějaký formulář žádosti, fuj, ach jo, jsem na cestách a dostihnou mě ty nečekaný úlohy stejně...na jak dlouho by člověk musel vypadnout a jak daleko, aby na něj nedošáhli?
chci ještě zjistit, jak se jmenuje 7. track z TwinPeaks, ten je nejlepší...a co se v něm zpívá nerozumím, ale bude to jistě přesné!
je tu taková vánoční atmosféra říká honza, vaří se, voní tu jídlo a my něco šudláme si každý
a hraje tu jazz z norské "vltavy"
johooo, matej ten film má, jmenuje se to Historky z kuchyně! jo!

23.18
formulář mi zabral celý večer, protože se navíc po uložení najednou nedal otevřít... unexpected error blublufuj... ...rvafix...vyvolat, restartovat, vyvolat, otevrit v jinem programu, vyvolano, ale tabulky prehazene, fuj, srat na to, ulozit, zazipovat, hodit na flashku, prelezt na internet, poslat...aaa... mezitim se pije vino, a povidaji si, a ja jsem odtrzena s notebookem z konverzace, po necekanem erroru navic i nasrana...ach jo... a tolik hodin, v sedm rano vyrazime do trondheimu...těším se... ale je mi líto ztraceného večera...
na to konto si povídáme o tématu odmítání a neodmítání práce a pomoci kámošům...docházíme k tomu, že norové umí říkat ne, protože si umí šetřit nervy... češi, ti ne, ti všechno slíbí, jsou přátelští a bodří, ale dělaj všechno na poslední chvíli, jsou to vlídní kámoši, ale pak taky neurotičtí alkáči :) ...no jdem spat

čtvrtek 26/11/09 3.den

6.30
venku tma jak v pytli, zvoní budík, honza se zavázaným krkem prosí, ať ho ještě posunu na 7. svítím si mobilem na psaní svýho deníku, zapíšu si dva sny a udělám čaj do termosky na cestu

7.45 5° twin peaks /vyrážíme, je to později než jsme chtěli, ale je to jedno
v autě zůstává twin peaks, oslo je trochu ucpané
když vyjedem z města, tak začíná být hrozně hezky, světlo skandinávský, červený, zelený a žlutý domy
benzinka kafe autoatlas
auto klepe v při přidávání plynu mezi 80 a 110km/h, opruz, sdíme tu jak kdybychom měli na sobě vibrující pás na hubnutí, když se pustínoha z plynu, tak to přestane, koly to tedy nebude, ale nějaká rezonane v motoru...no ještě 2000km by to mohlo vydržet
jízda kolem jezera Hamar, Trondheim
fotim- jezero, ptáky nad nim, ale vždycky uletí a to světlo je krásný!...škoda, že nemám barevný film

10:55 4°C ticho (nic neposloucháme chvíli a ani nepovídáme) / ujeto 1591km
Trondheim za 326km, lesy lesy, twin peaksovský , řeky, a kolem tu a tam červený, bíly nebo žlutý norský domek...ale jsou to samoty... ty domky jsou krásný, je zajímavý, že tu nikdo nemá ambice stavět si jiný dům, než ten klasický... nikoho individualisticky nenapadne narušovat tak ten ráz.... kdyby to tak češi uměli... nestavět ty potvorný zámečky... ta červená barva na většině těch domů je prý tradiční, že dřív se natírali ty domy rybí krví s tukem...ale možná pověra..nebo možná si to špatně pamatuju...tolik krve, kde by ji vzali?
kolem nás jede felicie s norskou značkou a brousí o zem, lítaj jiskry-napadá mě, že to je ostuda škodovky, takže naše ostuda
a první sníh a přibývá ho kolem nás, ale nepadá, je pod mrakem, za chvíli asi možná bude pomalu šero a i tma... do trondheimu asi dojedem za tmy...
a teď se mi chce spíš číst než psát...cestou na sever číst cestu na jih

15:26 / 2°C / 1869km / 55km zbývá do Trondheimu / Suzanne Vega Hero's goes down
padá tma, projeli jsme hory a náhorní plošiny zasněžený, kolem zamrzlých vodopádků a sjíždíme dolů k Trondheimu...cesta už nám je dost dlouhá, únava, nebaví nás už vybírat hudbu, takže jede random všeho... s blížícím se cílem přichází euforie a vtipkování.. dělám si prdel z holek...tý z portishhead, laurie anderson a ted ze suzanne...mám vtipnou náladu a rozmlouvám s nima, a skáču jim do zpěvu... je to hrozně trapný (ty hele laurie, cože?? musíš trochu nahlas, vůbec tě neslyším...hele ta harmonička je falešně!), ale honza se směje... a já se mohla pominout smíchy
do teď jsme nic moc nezažili, jak to tak v autě bývá, ale jeli jsme krásnou krajinou, měnily se světla a zhluky mraků...řídila jsem...na pumpě honza dal kafe a já si koupila pytlík vážených bonbonu, karamely a želé, ty nejlepší krásný hnědý krychličky, pak jsem si s nima zalepila pusu a zuby. cestou dal h.několik cigár a já při řízení snědla pytlík pálivých ořechů wasabi, jsou návykový a hrozně pálí. mám pár fotek. nejhezčí by samozřejmě byly z těch míst kudy jsem řídila, ale na mobilu mám i dvě při řízení. jede se tu skoro celou cestu konstantních 80, rychlost při které nejvíc rezonuje auto, takže jsme už úplně naklepaný jak řízky... řízky už jsme snědli včera...
jak jedeme tou horskou krajinou a lesy, na silnici už takový to břečkonáledí, to který za pár týdnů bude u nás, tak nám prijde nalada stejna, jako kdyz se jede na silvestra na horskou chatu... taky nás napadlo v neděli kašlat na všechno a na náhorní plošině se někde ubytovat a zustat tu par dni...jenže jsme měkký a do práce pojedem oba poslušně, hned v úterý po nočním návratu z 3000km cesty...ale zatím to je ještě daleko... dnes hrajeme v klubu familien, kolik asi bude lidí, celá rodina? Vollan, åpen til 22, lundamo samfunnshus, kontanter og kort, Idrettshal, Aungjære, hodně věcí bodů a nápisů a míst si pamatuju z cesty sem k květnu...ještě parkrat sem jet a bylo by to znamy jako cesta do brna. svitavy, benzinka, brněnec, nápis z modřínů, lavička na vyhlídce, cimrmanova rozhledna, zboněk, zvukař na flédě...
viděli jsme u lesa chlápky dopraváky, co stahovali fotky z radarovýho fotáku u silnice
u trondheimu začalo zase kolo trochu pískat

odpoledne
DVA: Tsjekkisk skranglepop/folkemusikk fra ikke-eksisterende nasjoner på Trondhjemsturné
příjezd do trondheimu, přijeli jsme do ulice Blablanepamatujusigate ...pohoda a honza zrovna bral mobil do ruky, aby zavolal organizátorum, když zazvonili oni, kde jsme ...zjistilo se, že stojíme přímo před naším hotelem, ubytování v hotelu, ukázání klubu, hraje bach a barman si pohvizduje preludia na varhany..celkem přesně, hoří tam krb uprostred parketu, vsude lampy,
zkouska, jidlo, hotel, sprcha
venku stále hraje nejaka harmonika...

večer
koncert v klubu familjen, koncert skvělý, tancovačka, kmínová kořalka, radost z přivezené becherovky, plní se honzův sen o autě becherovky pro anki, zdálo se mu někdy v létě, že vezeme pro Anki plný auto becherovky a ona má strašlivou radost. dnes jsme jí přivezli jen 2flašky, ale má radost stejnak.

pátek 27/11/09 4.den

ráno, dopoledne, wifi,

12.00
zvenku hrají hodiny se zvonkohrou...místní klenot
jdem na kafe a snidani
mame penez jak slupek, Anki za pulroku prodala vsechna nase cd a chce dalsi

12.30 Kafebar bari / poznámka do mobilu
velka samoobsluzna skand.design,bezi tu na zed projekce,vsichni v ni padaji k zemi,po chvili dochazi,ze instruktaz o vybuchu. Archer films. deti,kluk na kole,basebalisti,zelvicce drzi opicka doutnak za hlavou,zelva zalehne pod krunyr,po opicce po vybuchu ani stopy,strom na kterem sedela hori,holcicky na hristi odhazuji svihadlo a lehaji k zemi. Sedime a poslouchame jak si lidi povídaj.trochu italstina s hezkyma slovama.mekkce vyslovany tvrdy shluky pismen. HchkRdtn. uzasny ze tu nemaj zvyk radio v hospodách. da se poslouchat jen mluvení. s honzou debatujem pak o pravidlech a kontrolorstvi a proč, že některý věci v norsku fungujou a v čechách ne.

17h klub isak
Jakoby nizkoprahový klub, nebo takový dům dětí a mládeže vychytanější. Velky barak s mnoha mistnostma,saly,klubem a kavarnou a jidelnou.v kazdem patre a miste se neco deje. takovy hodne naddimenzovaný Dum deti a mladeze. ta mladez tu foti,osvetluje,zvuci,vari,hraje...super misto!

21.09
Karsk - kořalka, alkohol. pijem. pijí to tu všichni. je to hrozně silný a podle všeho si to všichni norové tajně doma pálí. Ingrid a Anders nám vypráví svý první zážitky s chlastem, mezi tím i o klukovi, co ho zabili kamenem, když opilý spal v autě - twin peaks hadr... všichni co u toho byli nemohli k tomu nic říct a nic zjistit, protože si nikdo nic nepamatoval. jsme na návštěvě u Fridy ve ctvrti umelcu,kde je i klub Ramp, kde zejtra hrajem. Taková Trondheimská Christiania. samá drevena stavba a taky jedna betonová hrůzoobrstavba - dok pro ponorky z 2.svetovy -dnes je to budova plná zkušeben a ateliérů DORA.
pouští nám cd Gebhardt plays with him self - www.stickman-records.de - stickman@stickman-records.de - hraje na ukulele,foodprocesor,banjo and many other things ,takový trondheimský Tom Waits.
dává cd za 2piva, nám to cd frida nechá zadára...líbí se nám!
jíme něco jako pravý indickonorský rybí Curry, moc dobrý...přidáváme si

sobota 28/11/09 5.den

14.00
jdeme na predstaveni Anki v Avant Garden, pro deti, o kocce a praseti- prase nor, svedka kocka, sranda, jen ostatni se smejou asi 5xcasteji vic nez my takze nam asi unika par vtipu

17.00
pospáváme na hotelu před koncertem a venku jde pruvod malych santa klausu, stovky cervenych cepicek, nejaky nor rve do megafonu nejakou rikanku norskou a deti krici radosti...

večer
koncert v hippie klubu ramp! oblast umělců... je tu starý jukebox a americký plakáty z podobné doby, tím to tu vypadá jako klub, kde by mohl hrát tom waits... poslední koncert a povedl se, trochu smutek, že to končí
ale bezva! od fanouška dostáváme marcipánový srdce... taky tu moc dobře vaří

13:08
posloucháme trondheimský objev gerhardt (trondheimský tom waits s krabičkama)/ -7°C přituhuje každým kilometrem o -1°C, do oslo zbývá 485km
venku je krásný světlo, fotím na mobil

13:19 -10°C
zapisuju si poznámky do mobilu, cesta zpět je víc nuda, schází to těšení, a domů jsme se ještě nezačali těšit, nějak to tu bylo až moc dobrý, aby se nám chtělo zpátky... a krátký to bylo

17.08
Domky v noci se promenuji na svitici potvorny zamecky santa klause.je to tu jeho doma, tak jak by ne. je to takove designove rozcarovani v zemi skandinávských designově cistych krivek.

18.24 0°C,amon tobin a veseli stereototal
vystridali jsme uz unavenou psychedelii portishead a twin peaks. to melo sve kouzlo v nejvyssi nadmorske vysce 733 kdy kolem pul 3. zapadalo slunce za hory a mraky a ja se co chvili otacela jestli na severu nezahlidnu polární zari.vcera mi davali jistou nadeji,ze pri tom zlomu pocasi by byla jista sance. bylo v tom trochu vyhlizeni zlatyho prasete.

3.30
oslobreak, večer jsme dorazili do osla a navštívili zase markétu s matějem. dali večeři, popovídali a šli spát na pár hodin. ve 3 vstáváme, nasnezilo pres noc 5cm,vanocni chumelenice, na benzince kontrola Politi...ale nic nám nechtějí udělat

5.07 0°C,caribou,
pri niobe mam psychedelický zazitek z kapky deste co si razi cestu po skle, aby ji nakonec ten sterac stejne dostal. vydržím se na to dívat dost dlouho na to, aby to bylo podivný... A vzpomnela jsem si na deti v sobotu v divadle, 2 male holky, takove zrzavé Berty lezi na podlaze v chodbe u zachodku pohodlne jak doma na koberci,a jak tak s rukou pod hlavou se nudi,ta jedna si vsimne poutka na kombineze ty druhy a zahakne se prstikem a zacne hra pritahovani. Uplne me uchvatilo jak si hrajou obe s tim poutkem,je to objev,vynalez,hracka,princip. Staci jim to. mne taky kdyz to pozoruju. a teď takhle čumim na kapky, co je honí stěrač po skle... jo cestování...to je fetování.

6.55 6°C hraje Tujiko Noriko
poznámky už jen z mobilu...někdy už jen v hlavě a už je ani nelovím

7.16 hrají People Like Us
z uplneho bezcasi, jakym je doba mezi 3.a7.h se pomalu zacina probirat den,ve svedsku se silnice plni auty.tma. sviti nejake mesto,nad nim osvetlena mlha.v pondeli do prace.auto se klepe jak prdel v rosolu.i ja se pomalu probiram z ranni nevolnosti.k tomu kolaze people like us. skvela hudba, kolaze, je to film,prulet rozhranim,utrzky vsech nocnich snu. jako ladeni radia na novy den,novy tyden.konec norsky cesty

9.08
Pri cestovani cizinou me bavi uz jen ty silnice. nekonecne dloho cumim na prerusovanou caru... lost higway... jezdi kolem auta s cizi znackou a ja premyslim jak je samozrejme, ze v nasem aute zni cestina, tak u nich zní pro nas nesrozumitelny souzvuky. ale hudba muze znit u obou stejna. Napravo je more a delnici ve svitivych obleckach (ktery tu vsude nosi radi i v civilu) stavi nejakou drevostavbu. mam vlastne rada globalizaci a ty supemarkety. Mam rada ikeu,protoze to zbozi navozuje pocit,ze jsem ve skandinavii i v cechach. A muzu si doma zaridit skandinavsky. Mela jsem rada carrefour,protoze vyber jidla byl jako ve francii.hodne syru.

9.34
zereme si chleba s lososem. mnam.odpocivadlo u morske zatoky. foto. pomalu už mě přestává zajímat cokoli. jen to jídlo mě drží.

10.10
Je to tu jak placka,po nemecku cestou tam se nam vzdycky hrozne libi.napravo more,spojuje se s uplnou mlhou.

10.44
50km pred trelleborgem v ohrade mala prasatka na rozrytym poli,treba padesat rypacku v hline. to jsou tak hezký zvířata! podceňovaný. uměli by prý i číst, kdyby jsme to po nich chtěli.

10.52
Litaji tu kachny ve svych formacich.jednou to je presna rovna cara.a ted uplne neskutecne komplikovana jakoby sipka z asi stovek kachen. moře! ale pekelne to tu smrdi. rujána smrdí.

12.38
Na svedskym trajektu po strane stolu je vyryto: salko,jebem ti zenu.emil

16.33
Na trajektuv telce běží eurosport.skoky na lyžich-vede estonec Aldo a po kazdem vykonu druhych mava spokojene do kamery a to i po tom skokanovi,ktery se rozsekal pri dopadu. tak když kamera najede na Alda, tak trochu rozpačitě pokrčí rameny, jakože smutný ae hned se rozzáří, že pořád vede a zamává už asi postý do kamery. box. vzperaci-typci co zvednou a pak nasrane odchazi bez jakekoli znamky pocitu uspechu-neuspechu. pritomnym polakum se to libi ... To kúrva bardzo dobrý kila unese!
 
18.14 4°C, posloucháme cd výběr staubgold
rujana, tma,prsi,ve tme blikaji cerveny ufa, rytmicky spolu a pak proti sobe.vetrny mlyny.uz teseni dom.auto se klepe,vsude neco rachta,sklo mastny neni pres nej videt

......

asi půlnoc, Pardubice, total km cca 4000km
no a bleble někdy kolem půlnoci jsme byli zpátky doma... a těšit jsme se nezačali... možná v Ústí trochu, ale fuj ble..čechy... to ještě potrvá než si zase zvyknem... auto rozklepaný jsme dali do opravy a měli jsme asi dost štěstí, protože se vyklepal kloub a nějaký držák převodovky a tak...jinak krásnej výlet, ty vogo, nejlepší